Shadow of the Tomb Raider

Shadow of the Tomb Raider

Lara Croft i ve třetím díle novodobé série jde po tajené organizaci Trinity, což ji zavede na začátku až na mexický ostrůvek, kde se právě oslavuje svátek mrtvých. Zde je ukryta tajemná dýka, po níž jde i zmíněná organizace, přičemž Lara je odhodlána udělat vše, co je v jejích silách, aby k tomu nedošlo. Možná až moc, protože mi přišlo, že je na začátku vyobrazena dost sobecky a vlastně má jen jeden cíl, za nímž si jde, a je jí jedno, že kolem umírají lidé. To určitě není ta Lara, kterou jsem znal, navíc tato zaslepenost následně spustí celou řadu událostí, které mohou znamenat konec světa. Vývojáři chtěli ukázat daleko temnější Laru, která se vždy nezachová úplně správně, což může mít následně velmi ošklivé následky. Tento záměr se jim asi povedl, jen se s ním nedokážu jako fanoušek moc ztotožnit. Každopádně samotný příběh, ačkoliv není nijak originální, je docela zajímavý, nemá moc hluchých míst a má i docela dobře napsané postavy. Navíc závěr je pak velkým fan servisem pro fanoušky, protože spojuje novodobou trilogii s původní sérií. 

Shadow of the Tomb Raider se odehrává po většinu času v Peru, které se svým prostředím značně liší od předchozích dílů a má svoji jedinečnou a rozhodně velmi dobrou atmosféru. Jde o jednu velkou džungli, kde na Laru čeká na každém kroku nějaké to nebezpečí. Vývojáři se tady nechali inspirovat třetím dílem původní ságy, protože tu naleznete hlavně více záludných pastí, a i fauna zrovna není nadšená, že se tu procházíte či si dáváte koupel v nějakém tom místním potůčku. Když navíc na vás zaútočí ve vodě hejno piraň, fanouškům jistě ukápne z nostalgie slza, a dost možná nebude ani první. Shadow of the Tomb Raider hodně hraje na nostalgii a snaží se vší silou zavděčit fanouškům původní série. Zároveň si ale uvědomíte, jak je zdejší svět krutý a dokáže potrestat za každý nerozvážný pohyb. Návrat do džungle funguje na výbornou, čemuž navíc dopomáhá i výborný design jednotlivých částí, do nichž je opět svět rozdělen. Svět je i pěkně rozmanitý a je opět radost ho prozkoumávat, hlavně když máte vypnuté všechny ukazatele a musíte si sami zjistit, kam jít. Sice sem tam jsem bloudil, ale o to větší bylo uspokojení, když jsem našel nějaké to zajímavé místo. Je vidět, že v EIDOS Montreal pracují velmi talentovaní designéři, kteří z potenciálu prostředí vymáčkli maximum.

Možná se ptáte, jestli se z Tomb Raidera stala pravá open world hra. Odpověď je ne. Pokud půjdete čistě po hlavní příběhové části, čeká vás celkem lineární adventura s koridorovými lokacemi, v nichž budete skákat, řešit hádanky a samozřejmě sem tam dojde na akci. Pokud ovšem jste dobrodružnější povahy, stejně jako Rise of the Tomb Raider nabízí hra otevřenější prostředí, které můžete libovolně prozkoumávat a plnit v něm další výzvy a úkoly, k čemuž se ještě dostanu později. Na své si tak přijdou dle mého naprosto všichni, jak vyznavači lineárních her, tak fanoušci open-world záležitostí. Pro obě skupiny je tu místo. 

Co se týče samotné hratelnosti, ta je věrná dvěma úspěšným předchůdcům, takže pokud patříte mezi fanoušky, budete od první minuty jako doma. Hlavní hvězdou hry je určitě samotné prostředí, které je radost prozkoumávat a řešit v něm chytře navržené hádanky a překonávat důmyslné pasti. Celkem jsem se divil, že vývojářům z EIDOS Montreal jde navrhování důmyslných hádanek, a to možná lépe jak jejich kolegům z Crystal Dynamics. Co ovšem trochu kazí čas od času onu radost, jsou trochu prapodivně fungující body, jichž se Lara může chytit. Občas se mi u skákacích pasáží stalo, že Lara nezareagovala vždy úplně tak, jak jsem si přál, výsledkem čehož byla její následná smrt. Když dvakrát skočíte naprosto stejně, očekáváte, že se Lara a tedy hra zachová stejně, ale občas se tak nestalo, což je celkem frustrující. Snad se na toto vývojáři ještě podívají. Jinak má Lara pro překonávání překážek klasicky svůj horolezecký cepín, následně získá i speciální návleky na nohy a novinkou je možnost se slaňovat, což je docela pěkné oživení, které ve hře funguje docela dobře a přináší nové možnosti, jak překonávat překážky či prozkoumávat prostředí.

Určitě je velkým překvapením, že Shadow of the Tomb Raider je daleko více zaměřen na průzkum samotného prostředí, skákací pasáže a řešení různých hádanek, než samotnou akci. Vývojáři z EIDOS Montreal rozhodně zaslouží obdiv, že se rozhodli jít do risku, protože mnozí jistě očekávali velké akční finále, během něhož nevychladnou hlavně zbraní. Protože akční pasáže nejsou hlavní a hrají kolikrát až nějaké třetí housle, je jasné, že si s nimi vývojáři nedali zase tolik práce. Vlastně jde o nejslabší část nového Tomb Raidera. Pasáže s protivníky, kdy dojde na přímou konfrontaci, jsou jen průměrné, přičemž vývojáři se snaží hráče hlavně hnát do stealth způsobu hraní, a tedy k nepozorovanému postupu přes úroveň plnou těžce ozbrojených protivníků. 

Lara se nově může maskovat i využívat daleko lépe prostředí džungle ve svůj prospěch, ať už jde o přimáčknutí se na zeď do porostu nebo vytahování nebohých nepřátel na stromy. Tyto nové mechanismy jsem si celkem oblíbil, ale co trochu nabourává stralth hraní je nepředvídatelná umělá inteligence, ale také hůře navržené samotné střety, u nichž mi přišlo, že je nejde řešit moc kreativně a více cestičkami, ale pouze jednou, které se musíte striktně držet. Pokud ne, nepřátelé vás odhalí a je konec, protože Lara toho moc nevydrží a padne k zemi po pár kulkách. Možná poprvé jsem měl tady o Laru strach a byl jsem si vědom skutečnosti, že při odhalení je v koncích, protože proti přesile toho moc nezmůže. Je to trochu v rozporu s tím, čím se má stát, na druhou stranu je Lara znázorněna trochu reálněji a ne jako John Wick, který by vystřílel celý deštní prales a ani se u toho nezašpinil.  

Zatímco původně byl Tomb Raider jen akční hra, u restartu vývojáři přidali i řadu lehčích RPG mechanismů, které se pochopitelně objevují i u Shadow of the Tomb Raider. U ohnišť je opět možné nakupovat za nahrané body různé skilly, které Laře následně mohou pomoci během průzkumu prostředí i soubojů s protivníky. Nejsou nezbytně nutné, ale určitě pomohou a usnadní postup hrou. Rovněž se vrací i vylepšování zbraní skrze materiál, který postupně získáváte během hraní a hlavně tedy při průzkumu prostředí. I když je tedy pravda, že díky skutečnosti, že akčních pasáží moc není, je vylepšování zbraní trochu zbytečné. Tyto dva RPG prvky každopádně fungují dobře a jsou plně intuitivní. Zmínit pochopitelně musím i řadu oblečků, do nichž je možné Laru obléci, nechybí dokonce ani klasický vzhled, což udělá radost hlavně fanouškům série.

Pokud vás bude zajímat jen hlavní příběhová část, dohrajete Shadow of the Tomb Raider za zhruba patnáct hodin, pochopitelně bude záležet i na tom, jakou obtížnost si zvolíte, případně jak si hru nastavíte. Můžete si totiž s obtížností pohrát a vyladit si ji dle svého, což je určitě skvělé řešení. Chcete jednodušší souboje, ale hádanky bez nápověd? Je tu tato možnost. Každopádně, když hru dohrajete, můžete se pustit i do řady vedlejších aktivit. Pokud jste hráli předchozí díl, zhruba víte, co vás čeká. Nechybí sběratelské aktivity, ani různé výzvy. Tím nejzajímavějším jsou ale docela dobře navržené vedlejší úkoly, které můžete plnit pro NPC postavy, a následně i hrobky.

Vývojáři ze studia EIDOS Montreal slibovali, že tentokrát budou oblíbené hrobky daleko náročnější a pro Laru i nebezpečnější. Těžko říci, jestli je to tím, že už mám něco v tomto žánru nahráno, ale zase tak těžké mi hrobky nepřišly. Nic ale nemění na tom, že řešit v nich hádanky je zábavné, navíc za každou hrobku jste vždy odměněni nějakým tím bonusem, který se následně promítne do hratelnosti, a ne tedy jen nějakou sběratelskou cetkou. Za první třeba získáte rychlejší lezení po skalách a rychlejší doplňování zdraví, což se pochopitelně vždy hodí. Pokud tedy budete plnit vedlejší aktivity, je možné v Shadow of the Tomb Raider nahrát další hromadu hodin. Dokonce bych řekl, že řešení hrobek a vedlejší úkoly jsou i zábavnější jak hlavní část.

Hra Shadow of the Tomb Raider využívá upravený engine svého předchůdce, který i dnes vypadá stále parádně, takže zhruba tušíte, jaká nádherná podívaná na vás čeká. Opět se jedná o jednu z nejhezčích her, jakou si můžete v současnosti na konzolích zahrát, velmi kvalitní jsou modely jednotlivých postav, ale také je maximálně detailní prostředí a samozřejmě do toho vývojáři nešetří nejrůznějšími nádhernými efekty, ať už jde o výbuchy, déšť nově i možnost nanést na Laru bahno, což vypadá opravdu pěkně. Po vizuální stránce je těžké něco hře vytknout, přičemž vývojáři pochopitelně přidali i podporu pro konzole PlayStation 4 Pro a Xbox One X. Na nich si můžete zvolit, jestli upřednostníte ještě vyšší rozlišení, nebo dáte přednost frameratu. Ten sice není pevně daný na 60 snímcích, ale je odemčený. Na konzoli PlayStation 4 Pro je většinou někde mezi 40-50 fps, zatímco na konzoli Xbox One X je hodně momentů se stabilními 60 fps. Ani v jednom případě to není úplně ideální, ale v tomto režimu vás určitě čeká plynulejší zážitek a já ho i popravdě preferoval. Stejně jako vizuální stránka je vynikající celkové ozvučení, kvalitní je i soundtrack, ačkoliv bych řekl, že kvalit toho u Rise of the Tomb Raider nedosahuje. Kvalitní je pak i dabing.

Protože hra po vizuální stránce vypadá fantasticky, určitě oceníte i přítomnost Photo režimu, který nabízí dostatečnou volnost a komplexnost, abyste si vytvořili pěkné obrázky dle svých představ. Photo režim by rozhodně měl být už základní funkcí každé hry, ale zatím se tak neděje, a i proto jsem rád, že tady na něj vývojáři nezapomněli. 

Shadow of the Tomb Raider možná není ono epické vyvrcholení příběhu Lary Croft, na které se všichni těšili, ale i přes slabší akční pasáže a několika otázkám ohledně ovládání, tu máme dobrodružnou hru s dobrou atmosférou, solidním příběhem, pěknými lokacemi a skvěle navrženými hrobkami s chytrými hádankami, které je radost prozkoumávat. Fanoušci už určitě dávno hrají, ale chybu s nákupem neudělají ani ostatní. Lara je pořád ve velmi dobré formě. 

zdroj: konzolista.tiscali.cz